V úterý 12. května zahájí A-tým TJ Znojmo LAUFEN CZ přípravu na novou sezónu. Tréninkové dávky bude znojemský elitní tým polykat pod novým kondičním trenérem A-týmu Alanem Juříčkem, který se po uplynulé sezóně rozhodl ukončit aktivní kariéru. Nebude to však jediná Alanova role ve znojemském florbalu, protože jako asistent trenéra bude pomáhat také Janu Šťastníkovi na střídačce A-týmu a zároveň bude od nové sezóny hlavním trenérem týmu U23 hrajícího Regionální ligu. V následujícím rozhovoru Alan zdůvodňuje své kroky a ambice a v neposlední řadě se ohlíží za svou florbalovou kariérou.

Ahoj Alane, jako hráč ses rozhodl v A-týmu dále nepokračovat a ukončil si kariéru. Co tě k tomu vedlo?

Ahoj, v mém věku a vzhledem k mé roli v týmu jsem si tuhle otázku pokládal vždy po sezóně posledních pár let. Nemám rád dělat věci na půl nebo nedávat tomu tolik, co jsem byl zvyklý. Člověk už stárne, začíná mít jiné priority a s ohledem na čas, který bych tomu musel opět obětovat, nesčetně tréninků navíc, tak abych mohl nějakou roli v týmu vůbec mít, jsem vyhodnotil, že už mi to nedává smysl a je na čase za mojí desetiletou florbalovou kariérou udělat čáru a nezabírat místo v týmu někomu s mnohem větší perspektivou.

Vzpomínek jistě ale nezůstane málo. Co stavíš ve své kariéře na první místo?

No panečku, vzpomínek zůstane spousta, pro ty to přece děláme. Co se týče úspěchů, tak jednoznačně na první místo řadím postup do extraligy, není nic víc. Ten styl, kterým jsme ligu takřka bez klopýtnutí prosvištěli, ta ambice a touha každého člena týmu to dotáhnout do kýženého konce, to že tým byl skvěle připraven a absolutně nad sebou nepochyboval, to si všechno dokonale sedlo a my všichni měli jeden společný sen a cíl, který se nakonec podařil. 

Na druhé místo řadím první rok v extralize, kdy jsme jako otloukánci a největší outsider dokázali měřit síly s tradičními kluby nejvyšší soutěže. Ano, někdy lépe, někdy hůře. Ten rok jsme ten sen záchrany dotáhli do úspěšného konce, i když to stálo hodně úsilí a někdo může tvrdit, že nám pomohlo hlavně štěstí. Ale byla to opět touha, která nás hnala nic nevzdat a dokázat, že do té soutěže patříme. Proto se to povedlo. A to je zároveň to, co nám druhý rok už chybělo.    

No a na třetí místo řadím to, že jsem se deset let dokázal v tom týmu udržet i přesto, že má florbalová kariéra pořádně začala až ve 22 letech. Když vezmu, jak se ten sport posunul za deset let a že poslední sezónu polovina týmu ani 22 let neměla, tak je to celkem úspěch (smích).

S A-týmem si toho prožil opravdu hodně. Můžeš nám prozradit nějakou vtipnou historku?

Je toho strašně moc. Když jste součástí týmového sportu, tak za těch let se historek ze soustředění, letních turnajů či ukončených nastřádá tolik, že by to zabralo na několik stran.

Marně teď vzpomínám na tu jednu, kterou bych zmínil. Možná ta z oslav v České Lípě, pár minut po finálním hvizdu a našem postupu do Extraligy. Nafukovací bazén sloužící k pozápasové regeneraci v ledové vodě byl středem koupelových oslav se šampaňským a ostatním alkoholem. No, a když někdo později do vody přihodil ze svojí svačiny i uzenou makrelu, zanechali jsme našim poraženým soupeřům v kabině velmi pěkné akvárko plné překvapení (smích).

V klubu však nadále pokračuješ a od nové sezóny budeš mít roli asistenta a kondičního trenéra A-týmu, jak se to seběhlo?

Od konce poslední sezóny už jsem byl stále více a více přesvědčen, že nadále již jako hráč pokračovat nebudu. Z důvodů, které jsem zmínil výše. A když jsme navíc na výkonném výboru klubu rozebírali moji možnou budoucí roli, nabídka nově zvoleného trenéra na asistenta v áčku moje rozhodnutí jen potvrdila a rozhodl jsem se do toho jít. Navíc jsem si vzal na starost kondiční stránku přípravy týmu, což je oblast, která mě baví, a myslím, že ve Znojmě to pořád byla trochu přehlížená stránka v rámci předsezónní přípravy ale i během ní. Toto bych chtěl změnit.  Netvrdím, že jsem kondiční trenér s mnohaletými zkušenostmi ověnčený certifikáty, ale hlavní je podle mě chuť něco dělat a využít i zkušenosti, které jsem za ta léta nabral.

Co má tedy znojemský elitní tým na programu? Bude letní příprava pestrá?

Věřím, že znojemský elitní tým má na programu pestrou přípravu. Její detailní plán jsme nechali vypracovat kluky z Floorball PREP, za kterým stojí náš odchovanec Ondra Mikeš společně se silově-kondičními trenéry Honzou Musilem a Borisem Aspridisem. Sám jsem se dle něj začal připravovat tak, abych věděl, čím kluci projdou a vše si trochu předem vyzkoušel. Jsem přesvědčený, že to má velký smysl, protože je to „naprogramované“ přímo na florbal a jeho nejdůležitější specifika.

Vždy jsi platil za poctivého hráče, který pro sebe vždy udělal něco navíc, bude to teď pro tebe v nové roli výhoda?

Je to pro mě výhoda v tom smyslu, že to byl právě florbal, který mě přivedl ke spoustě informací a zkušeností a tomu, jak se správně připravovat, co dělat navíc atd. I když se jedná o čistě amatérský sport, tak smysluplná strava, tréninky navíc, regenerace a třeba zápasová motivace jsou věci, které mohou výsledný výkon jednotlivce extrémně ovlivnit. Neříkám, že toto všechno budeme od svých svěřenců 100% vyžadovat, ale dokážeme něco předat těm mladší, kteří o to mohou mít velký zájem a mají stále velké ambice. Protože nechceme vychovávat jen výborné florbalisty, chceme vychovávat celoživotní sportovce s vášní pro florbal.

Těžit budeš především ze svých hráčských zkušeností, je to tak? Přeci jenom jsi seděl v jedné kabině s trenéry, jakou jsou Fridrich nebo Jakoubek.

Jednoznačně. Nemám žádnou licenci, ale jen a pouze hráčské zkušenosti. Někomu se to může zdát jako velké sousto, ale pro mě je to výzva. Učit se a posouvat se dál. Hlavně na střídačce A-týmu bude stát jeho hlavní trenér, který bude zodpovědný za všechna důležitá rozhodnutí a nastavení. Nebudu tam sám. Společně už vše plánujeme a nastavujeme a já jsem připraven kdykoliv se podělit o svůj pohled bývalého hráče. 

Můžeš nám jako hlavní trenér více přiblížit nově vzniklou kategorii U23 a její návaznost na A-tým?

Kategorie U23 je kategorie dříve pojmenovaná jako B tým, s tím, že v ní dostanou velký prostor mladí hráči a hráči, kteří budou tzv. na hraně sestavy A-týmu. Hlavní kostra týmu zůstane takřka nezměněná, ale dává nám to velký prostor pro to, aby se mladí hráči začali oťukávat v mužském florbale a odehráli velký počet zápasů, protože to je důležité v jejich vývoji.

Máš v plánu se v obou rolích nadále rozvíjet a vzdělávat?

Když bude čas a možnost, tak určitě bych chtěl. Momentálně nemám ambici stát se hlavním trenérem našeho A-týmu nebo jakéhokoliv jiného elitního týmu. Já se budu chtít určitě rozvíjet a vzdělávat na poli kondičně-silové přípravy našich hráčů, protože to je to, co mě naplňuje nejvíce.

Alane, na co se tedy nejvíce v uplynulé sezóně těšíš?

Je to pro mě velký skok, ale zároveň obrovská výzva. Můžu stále zůstat v kontaktu s týmem, což, pokud by tomu tak nebylo, by byla největší „ztráta“. Takže se těším, až vše začne, až naběhneme na letní přípravu, až přijdou první přípravná utkání a poté liga.

Nebudeme dokonalí, budeme dělat chyby, jako každý člověk. Ale věřím, že dokážeme přesvědčit tým, aby důvěřoval v naši cestu, a společně se třeba během několika následujících let opět pokusíme dotknout florbalového „nebe“ (smích).

Děkuji za rozhovor.