Ve Znojmě odkroutil i přes neustálé dojíždění již tři sezóny a vždy patřil k pilířům zadních řad znojemského Laufenu. Dnes jsme vyzpovídali obránce Daniela Krejčíře, kterého ještě více než nás postihlo pandemické období, protože ho právě prožívá v uzavřené zóně doma v Uničově. O sezóně minulé, té následující, ale i něco o jeho osobním životě se dozvíte z našeho povídání.

Ahoj Dane, od posledního utkání předkola Play-Off už uběhlo dost času, jak zpětně hodnotíš sezónu?

Ahoj, zpětně mě samozřejmě mrzí, že série s Havířovem se nepovedla podle našich představ, jelikož si osobně myslím, že tento tým měl navíc než skončit v předkole Play-Off. Jenže po vydařeném startu ligy, kde jsme nasbírali až možná nečekaně dost bodů, přišel domácí zápas s Rožnovem, kde se vše obrátilo naruby. Přišla série porážek a začalo naše trápení, které trvalo až dokonce sezóny. Doufám, že letos jsme se z toho dostatečně poučili a další sezonu budeme opět lepší.

Ve Znojmě už jsi stihl odehrát tři sezóny, přirostlo ti město u hranic s Rakouskem k srdci?

Co si budeme povídat, přirostlo a dost. Je to nádherné město, kde jsem si našel hodně nových kamarádů ať už na florbale nebo mimo něj. Do Znojma se vždy vracím a budu vracet rád.

Jak se vlastně rodák z Uničova působící předtím v Ostravě ocitne ve Znojmě?

Po střední škole, kterou jsem absolvoval v Ostravě, jsem se rozhodl zkusit něco nového a jít na vysokou školu do Brna. Jelikož mi brněnské kluby nikdy moc nelákali, tak jsem přemýšlel, co s florbalem dál. Zlom přišel na letním turnaji, kde mi nahodil laso Handlis (Jan Hándl pozn. redakce). Trošku jsem o tom popřemýšlel a zkontaktoval se s Honzou Šťastníkem, který mě následně pozval na týmové soustředění, kde jsme se po jeho konci dohodli na mém působení ve Znojmě.

Celou republiku sužuje vir Covid-19 a ty bydlíš v Uničově, který se nyní nachází v zakázané zóně, kde obyvatelé nesmí tuto oblast opustit, jak to zvládáš?

Opatření, které zde jsou, musíme všichni respektovat a myslím, že zatím to zvládáme dobře. Lidé si zde začali dost pomáhat, ať už šitím roušek, rozvozem nákupů pro seniory nebo fyzicky slabší.
Ale pomalu začíná převládat nervozita, většina nechodí do práce, nemůžeme si zajít na procházku a nikdo neví, jak dlouho to ještě potrvá.

Ale zpět k florbalu, uvidí tě fanoušci i v příští sezóně v dresu Znojma?

Nad odchodem ze Znojma nepřemýšlím, takže ano uvidí.

V letošním utkání v Chomutově jsi zaznamenal 3 branky a 3 asistence, jednalo se o tvůj životní výkon, co se bodů týče?

Pravděpodobně ano, byl to divoký zápas. Brankáři na obou stranách neměli svůj den a padalo tam opravdu vše.

Vynikáš především svojí úžasnou střelou tahem, kde ses jí naučil, je za tím něco speciálního?

V časech, kdy jsem hrával v Uničově, klub spadal pod základní školu, na kterou jsem chodil a měli jsme možnost, ať už před vyučováním nebo po něm, chodívat do tělocvičny trénovat. Což jsem s ostatními spoluhráči využíval a dost často jsme trénovali právě střelbu. 

Který moment se ti z kariéry vybaví jako první?

Stoprocentně udržení extraligy ve Znojmě. Bylo to něco speciálního, na co nikdy nezapomenu.

Prozraď nám něco o svém osobním životě, koníčky, přítelkyně, svatba? (smích)

Mám rád sport obecně. Mimo florbal jezdím na kole, chodím do posilovny, cestuji a hrozně rád sleduji fotbal. Jsem veliký fanoušek Arsenalu, takže mě jen tak něco nerozhodí. A samozřejmě trávím hodně času s přítelkyní, se kterou spolu za chvíli budeme už 5 let, ale na svatbu je zatím brzy (smích).

V těchto těžkých časech, kdy sport je na vedlejší koleji, chtěl bys něco vzkázat mladším florbalistům TJ Znojmo LAUFEN CZ?

Rozhodně ať tenhle stav neberou na lehkou váhu, moc nevychází ven a myslí na své zdraví i svých příbuzných.
Zároveň mohou sledovat na YouTube náš projekt ,,My makáme na dálku! #nasNEzastavis", který jim dává možnost trénovat i doma.

Dane, děkuji za rozhovor a přejeme jen to nejlepší.