Přes svůj mladý věk toho má hodně za sebou, je juniorským mistrem světa, zahrál si superfinále a nakoukl také do zahraničí. Na začátku loňské sezóny v rámci spolupráce mezi znojemským klubem a Tatranem, začal jezdit na střídavé starty právě do Znojma. Kdo chodí na domácí zápasy, nemohl si nevšimnout jeho výborných výkonů. Boba jsme vyzpovídali v obsáhlém rozhovoru. Co o sobě prozradil?

Ahoj Bobe, v rámci střídavých startů z Tatranu Střešovice tě mohou znojemští fanoušci sledovat již druhou sezónu ve znojemském dresu. Jaké máš vzpomínky na první utkání za Znojmo?

Špatné. První zápas za Znojmo jsem prohrál.                                                                                                

Dá se to všechno zvládat? Přece jen ta porce utkání je poměrně velká.

Je to náročné fyzicky i časově, ale pokud se chce, zvládat se to určitě dá.

Když se vrátíme o rok zpět. Váhal jsi nebo jsi vědět hned, že chceš působit střídavě i ve Znojmě?

Tehdy jsem se rozhodl bez váhání a jsem moc rád, že jsem se nerozhodl jinak.

Přirostlo ti po čase Znojmo k srdci? Měl si čas se vůbec podívat do města? 

Ano! A to už hned po první návštěvě kabiny, kluci mě mezi sebe vzali a cítil jsem se tam skvěle. Město jsem měl možnost si prohlédnout až trošku později, ale se zkušeným průvodcem Martinem Pánkem.

Jak bys popsal krátce svoji dosavadní kariéru? Od začátku až doposud je spjatá s Tatranem, je to tak?

Moje kariéra začala v přípravce Tatranu pod vedením Michala Jedličky, ale rukama jsem prošel třeba Jiřímu Jakoubkovi nebo Jakubu Menhartovi, se kterým jsem získal v roce 2019 svůj první juniorský titul. Po této sezóně jsem na rok nakoukl do švýcarského Wileru, kde nám sezóna bohužel skončila předčasně kvůli koronaviru. Díky tomuto angažmá jsem získal nejen spoustu florbalových zkušeností, ale poznal i nové kamarády. Měl jsem i možnost prohodit pár slov s florbalovými hvězdami, jako je Pylsy nebo Savonen. Po návratu do Čech jsem se připojil k tatranskému áčku, první sezóna nám nevyšla podle představ, ale chuť jsem si spravil na juniorském MS v Brně, kde jsme obhájili titul z Halifaxu. V další sezóně jsme se dostali až do Superfinále, kde jsme bohužel prohráli.

Ve svém ročníku patříš k nejlepším hráčům v ČR a právem jsi jedním ze zlatých hochů, co vyhráli v roce 2021 Mistrovství světa juniorů. Byl to ten dosavadní největší úspěch?

Určitě to bude jeden z těch dosavadních největších úspěchů, ale rád bych vyzdvihl i juniorský titul s Tatranem z minulé sezóny. Týmové úspěchy jsou úplně něco jiného. Stejně tak cesta do Superfinále, je něco, co nejde úplně jednoduše popsat.

Kde vidíš největší rozdíly mezi superligou a 1. ligou?

Největší rozdíl tam bude určitě v náročnosti utkání, v 1. lize si troufnu říci, že se více běhá a naopak v superlize je to spíš o té taktické připravenosti. Obě ligy mají něco do sebe!

Na co se nejvíce těšíš, když jedeš pomoci Znojmu v prvoligových bojích?

No tak hlavně na skvělou partu lidí, co se na hřišti porve o každý balónek a nevypustí jediný souboj. Do toho se většinou hraje na dvě lajny, o to víc je to náročné a tohle je přesně to, co potřebuju!

Je někdo, s kým si ve znojemské kabině rozumíš nejvíce?

Nejvíc? Těžká otázka, ale zmíním zde Šrámise, Bauiho a Paňase, a to bych mohl pokračovat.

Zjišťoval sis už dříve od „Znojmáků“ Martina Šindeláře nebo Martina Pánka jak to ve Znojmě chodí?

Určitě jsme se o tom bavili, udělal jsem si nějakou představu, ale i tak jsem byl mile překvapen, miluju to tam!

Teď ale k Tatranu. Letos máte opět dobře našlápnuto. Cinkne tam letos zlatá medaile?

Bylo by skvělé vyhrát v O2 aréně, ale pro mě je nejdůležitější ta cesta, kvůli tomu florbal hrajeme, aspoň v mém případě. Výhra je jen odměna.

Bobe na závěr ať se daří a přejeme ti spousty gólů v obou dresech!

Moc děkuji.