Před pár dny se náš oddíl domluvil na spolupráci s předním mentálním koučem Davidem Vavruškou. Tato spolupráce bude mířena jak na hráče a jejich rodiče, tak i na trenéry Florbal Znojmo. David Vavruška je úspěšný fotbalový trenér, nyní působící u mládeže FK Mladá Boleslav a mentální koučink má jako zajímavý doplněk k trenérské praxi. V následujícím rozhovoru vysvětluje o čem je mentální koučink, jak se k němu dostal a co ho na této profesi nejvíce baví.

Davide, zkuste nám zjednodušeně vysvětlit, o co vlastně v mentálním koučinku jde?

V mentálním koučinku nebo mentálním tréninku, jde o přirozené doplnění všech složek tréninkového procesu. K výbornému výkonu potřebuje sportovec kondici, techniku, taktiku a psychiku. Správné nastavení hlavy pomáhá sportovci správně vnímat a chápat, co se při jeho výkonu v jeho vnitřním světě děje a pokud o tom, co jeho výkon blokuje nebo co mu škodí, vědomě ví, mohou jít potom jeho výkony přirozenou cestou nahoru. Jde o zvědomění vnitřního světa každého z nás. Individuální přístup je zapotřebí, protože jsme každý jiný a každý z nás prožívá věci jinak. Teorie potom nepomůže, je třeba jít individuálně pod stopách toho, co nás v předpokládaném výkonu ruší, rozptyluje a co nás brzdí v rozvoji.

Hodně lidí ještě dnes vnímá spolupráci s psychologem negativně. Je vnímání práce s mentálním koučem v tom jiné?

Není. I když se povědomí o této práci trochu mění. Problém je v tom, že nynější společnost je zaměřená pouze na výsledek. A my zaměňujeme výsledek sportovce s jeho hodnotou jako člověka. Nemáš výsledky, nevyhráváš, nikoho nezajímáš. Spolupracuji se sportovci, kteří mi říkají, že když přestanou vyhrávat a výsledky se zaseknou, tak na ně jejich okolí pohlíží jako na zbytečné lidi a oni tomu věří! Mínění je takové, že jsi profesionální sportovec, tak se s tím koukej vyrovnat nebo tu nemáš co dělat. Přitom takové názory jdou úplně proti naší přirozenosti. Od prvobytně pospolné společnosti se profilujeme jako druh, který má své přežití postavené na spolupráci. Lidé, kteří zesměšňují práci s mentálním koučem, to dělají proto, že jsou nevědomí, nic o tom nevědí. Nikdy to nezkusili. Neměli tu odvahu to aspoň zkusit, tak hodnotí a kritizují ty ostatní. Přitom jsme v širším evropském měřítku pozadu. Třeba ve Švýcarsku je to přesně obráceně. Pokud nemáte jako sportovec svého mentálního kouče nebo konzultanta, hledí se na vás jako na někoho, kdo to se svou kariérou moc vážně nemyslí.

Jak se úspěšný fotbalový trenér dostane k mentálnímu koučinku?

Děkuji za kompliment, ale otázkou je, co si kdo pod slovem úspěšný představuje. Cesta to byla dlouhá a trnitá. To bychom tu byli dlouho. Ve zkratce jsem při své práci trenéra narazil na limity v řízení týmu a komunikaci s ním, přes které jsem se nemohl dostat dál. Direktiva a despotismus se unavily a dál jsem neměl co nabídnout. Začal jsem se pídit po dalších možnostech řízení týmu a lidí a díky Michalu Kosmálovi z Opavy jsem našel i koučink, který jsem pak i vystudoval. Byla to nejlepší investice v mém životě. Kromě mnohem lepší a efektivnější práce s mužstvem, se mi zlepšily i vztahy v soukromém životě. Navíc jsem vlastně začal provozovat i praxi sportovního mentálního kouče, která úžasně doplňuje mou práci fotbalového trenéra. Naplňuje mě to teď mnohem víc a mám nyní v rukou spoustu nástrojů a zkušeností, díky kterým mohu nejen svým hráčům pomoct. Nakonec jsme se svými společníky založili společnost SMT Academy, která se právě sportovním koučováním, mentorinkem nebo mentálním tréninkem zabývá. Tato společnost má skvělou přidanou hodnotu. Všichni koučové prošli profesionálním sportem, takže si na všechny ty problémy, kterými sportovci prochází, zblízka sáhli a mají s nimi osobní zkušenost. A ta je nezastupitelná.

Co Vás samotného na mentální práci s lidmi baví?

To, že reálně pomáhám. Lidé odchází nadšení, spokojení a ta zpětná vazba, kterou dostávám, mě neskutečně nabíjí. To je ta největší odměna. A navíc ve sportu můžete být perfektně připravený, udělat maximum, neudělat v přípravě jedinou chybu a přesto prohrajete, protože byl soupeř lepší nebo měl jen prostě lepší den. V koučování vyhrajete vždy. Ještě se nestalo, že by se během nebo po koučování něco nestalo, něco nevyřešilo, neposunulo. Bývá úžasné sledovat ta uvědomění a ty úlevy všech těch lidí, kteří dostanou kolikrát víc, než pro co si přišli.

Jaká témata a věci nejčastěji řešíte při práci s týmem?

Nejčastěji je to nesourodě nebo nejasně nastavený cíl, strach ze selhání, obava z chyby a z výsledku nebo ego sportovce, které v týmovém sportu zasahuje nepřiměřeně do fungování týmu. Nejvíce se v poslední době s týmy věnuji přenastavení fixního myšlení na rozvojové. To je podle mě kámen úrazu v posledních letech. Jsme příliš upnutí na výsledek a unikají nám další principy rozvoje potenciálu.

Existuje nějaký kuriózní nebo vtipná situace, se kterou jste se při této práci setkal?

Mám rád legraci, ale ono to fakt vtipné nebývá. Spíš je mi líto toho, co na mladých lidech napáchají rodiče nebo jejich trenéři. Spíš zažívám paradoxy než vtipné situace. Představte si mladého fotbalistu, špičkového dorostence, kapitána největšího klubu v zemi, dlouholetého reprezentanta, který přijde psychicky na dně po půl roce v profesionálním fotbale, a když se ho zeptáte, jaké jsou jeho silné stránky, tak vám řekne dvě! Že umí občas řídit obranu a má dobré hlavičkové souboje! Reprezentant a mistr republiky. Tohle dokážeme my trenéři za pár měsíců. Zdevastovat talent. A když vám nejde hlava a neznáte své silné stránky, tak nemůžete dobře hrát. S vědomým využitím svých silných stránek nemůžete dlouhodobě prohrávat. Horší je to, když je zapomenete.

Spolupráce s naším klubem se od A týmu rozšiřuje i na trenéry a rodiče. Jaký by měl být výsledek takové spolupráce a procesu?

Poznání a uvědomění. Trenéři by měli mít jasno v tom, co dělají a proč. Třeba poznají principy a nástroje, které ještě neznali a které jim mohou pomoct v jejich práci. Rodiče by měli vědět, jakým způsobem podpořit talent svého dítěte, a když už nebudou vědět, jak ho podpořit, tak mu aspoň neubližovat. Určitě se ale všichni navzájem od sebe něco naučíme. Včetně mě.

Měl jste doposud povědomí o florbalovém klubu ve Znojmě? Jak se na tuto spolupráci těšíte?

Myslím, že mám slušné povědomí o florbale celkově, protože jako kouč mám za posledních pár let největší vytížení a nejvíce kontaktů hlavně v Českém florbale. Líbí se mi v něm, je to progresivní perspektivní sport. Věděl jsem, že je dnes florbal v celé republice. Přímý konkrétní kontakt s Florbalem Znojmo mám až nyní. Doufám, že se situace brzy zlepší a budu moct přijet osobně, protože ve Znojmě jsem byl hodně krát. Je tam krásně, vždy se mi tam mi líbilo. Na vzájemnou spolupráci se moc těším. Rád poznávání nové lidi a hlavně se mi výborně pracuje s lidmi, kteří mají hlavu otevřenou a vědí, co chtějí a jak svůj klub posouvat. A na mentálním tréninku se to pozná nejvíc, protože na kondici, skills a taktice dělá každý, mentální trénink nepodceňují ti osvícenější. Bude mi velkou ctí spolupracovat s Florbalem Znojmo. Děkuji za důvěru.