Znojemský florbal má své stopy také v ženské extralize. Za brněnské Židenice totiž nastupují znojemské odchovankyně Eva Smutná a Eva Nečasová. Obě se už dokázaly výrazněji prosadit do ženského A-týmu a zařadily se mezi ostatní opory. Židenice letos navíc zažily nejvydařenější sezónu za několik let, když se probojovaly konečně mezi nejlepší osmičku a ve čtvrtfinále doslova šokovaly vedením 2:0 na zápasy pražskými Tigers. Pak byla následně sezóna kvůli koronaviru ukončena. Evu Smutnou jsme vyzpovídali v následujícím rozhovoru.

Ahoj Evi, to byla židenická sezóna s velkým S, je to tak?

Ahoj, tato sezóna byla opravdu s velkým S, protože po dvou sezónách v Play-Down, jsme se konečně dostaly do té osmičky a rovnou až na páté místo.

Co stálo za takovou proměnou? V posledních sezónách to byly spíše záchranářské starosti.

Myslím si, že jsme byly poměrně mladý tým, který neměl až takové zkušenosti, ale teď si troufám říct, že jsme tým plný sil a odhodlání s cílem probojovat se v další sezóně do Top 4.

Letos si stihla jen půlku sezóny, jak se ti vlastně přihodilo, jak to vypadá s tvým zraněním?

Ano, letos moje sezóna skončila přesně v polovině základní části. Stalo se to na výjezdním utkání ve Vsetíně, kde jsme hrály zápas s Libercem. Byla jsem se soupeřkou před naší brankou a nějak jsme se postrkávaly a letěl nahozený míček, obě jsme se nejspíš chtěly rozběhnout proti tomu míčku, no a já ji asi nějak šlápla na nohu a nějak se mi to zkroutilo a udělala jsem si těžký výron kotníku… ale do dneška je to pro všechny záhadou, protože to nikdo neviděl a není to ani na videu, protože všichni pozorovali letící míček (smích). Kotník není tak stabilní jak byl, takže se to snažím posilovat, jak jen můžu a doufám, že na novou sezónu už budu připravena.

Do té doby jsi však sbírala bod na zápas, takže panovala spokojenost?

Popravdě jsem tohle ani nevěděla (smích). No ale vždycky je co zlepšovat.

Jak to vypadá s tvými ambicemi do budoucna? Sníš nad nějakým velkým přestupem či reprezentací?

Určitě i já sním o tom, že bych někdy mohla hájit barvy českého národa, ale zatím mě čeká ještě velký kus práce. Doufám, že se mi to jednou povede. Co se týče velkého přestupu, tak bych chtěla jednou obléct červeno-bílý dres týmu na severu Evropy (pozn. redakce: Pixbo Wallenstam).

V příští sezóně se bude ve Znojmě pravděpodobně hrát 2. liga žen. Je nějaká šance vidět tě společně s Evčou opět ve znojemském drese?

O této informaci vím. A byla jsem docela překvapena, ale jsem ráda, že Znojmo otevře kategorii žen. Už teď můžu prozradit, že existují tzv. střídavé starty, které mohou využit hráči první tři sezóny v kategorii dospělých. Jedná se o to, že hráč může hrát za dva kluby zároveň. S Evčou se už moc těšíme, až oblékneme opět dres Znojma, kde budeme hrát vlastně s holkami, se kterýma jsme trénovaly. Je to prostě super.

Vydala ses také na dráhu trenérky a v Židenicích si vedla dorostenky. Co ti premiérová sezóna přinesla či ukázala?

Trénování byl vždycky můj sen. To, že budu trénovat dorostenky, byl pro mě docela šok, protože jsem vždy pomáhala trénovat jen mladší kategorie. No a v Židenicích jsem dostala na starost dorostenky, se kterými mi pomáhala spoluhráčka Natka Janečková. Sezóna mi ukázala to, že pracovat s ženskou kategorií není opravdu jednoduché (smích). Nejdůležitější je se těm holkám opravdu věnovat, protože v dorostenkách se učí už ten „dospělejší florbal“. Chce to hodně trpělivosti, protože vysvětlit nějaké cvičení tak, aby to pochopily všechny, není opravdu jednoduché (smích), ale s holkami si skvěle rozumíme a můžou se na mě obrátit, s čímkoli budou potřebovat a už se těšíme na další sezónu.

Za Znojmo nastupuje tvá mladší sestra Natálka, půjde ve stopách své starší sestry?

Natálka začala s florbalem v této sezóně. Když jsem se dozvěděla, že šla v září na pár tréninků, tak jsem si myslela, že si to jde jen tak vyzkoušet. Ale Natálka u toho už zůstala, což mi udělalo neskutečnou radost. Jestli půjde v mých stopách to nevím, ale pokud se rozhodne zůstat, budu se snažit jezdit na každý její zápas. A pokud se rozhodne skončit, naštvaná rozhodně nebudu a budu ji i nadále podporovat v tom, co si vybere.

Jaké to bylo, když jsi jako trenérka soupeře hrála proti znojemským dorostenkám? Se všemi holkami se dobře znáš, byla to pro tebe třeba i výhoda?

Tak na jednu stranu to výhoda byla, protože jsem věděla u některých holek, jaké jsou jejich silné a slabé stránky, takže jsme se mohly nějakým způsobem připravit, ale spoléhat jsem se na to nemohla, protože se každá hráčka trénink od tréninku zlepšuje. Na druhou stranu jsem byla celkem nervózní, protože jsem vlastně stála proti kamarádkám, se kterýma se už nějaký ten pátek znám.

Stiháš kromě florbalu i jiné koníčky?

No popravdě se toho ani moc stíhat nedalo, protože jsem se věnovala naplno florbalu jak po hráčské stránce, tak po trenérské. Ale teďka v době koronaviru jsem doma, takže se snažím chodit do přírody a jezdit na kole.

Děkuji za rozhovor.

Taky děkuji.