Když do klubu přicházel, dostal ihned na svá bedra tým dorostu, v němž působili současní hráči A-týmu jako jsou Petr Mašek nebo Vojtěch Vlček. K tomu trénoval elévy, ale v pozdějších letech to byly například starší žákyně, dorostenky a později samozřejmě ženy. Tímto výčet však nekončí, jako asistent si připsal krátkou epizodu také u A-týmu a vypomáhal také u týmu přípravky. V posledních třech letech byl také trenérem starších žáků. Kromě toho se jako klubový pracovník denně věnoval práci v klubu. Nyní po 8 letech dává klubu sbohem a své důvody sám popisuje v následujícím rozhovoru.

Ahoj Kubo, již pár týdnů se v kuloárech spekuluje, že ses rozhodl skončit s prací v klubu, co je na tom pravdy?

Ahoj, nezbývá než říct, že je to pravda. Tato myšlenka ve mně již nějakou dobu zrála, nebylo to ze dne na den. Tím hlavním důvodem je časová vytíženost, večerní tréninky, o víkendu zápasy. Kalich již přetekl především z toho důvodu, že mám dvě malé děti a chci s nimi trávit více času. S každým, s kým jsem o tom mluvil, můj postoj chápe. Zároveň jsem cítil, že potřebuji změnu, impuls. Oznámit konec vedení klubu nebylo jednoduché, přeci jen to byla řada let. Ale neříkalo se mi to ani snadno týmu žen, který je pro mě něco jako druhá rodina.

Krom práce pro klub na plný úvazek jsi rovněž trénoval i družstvo žen a starších žáků, jak to vypadá s tvým působením u nich?

Nabídka zůstat alespoň jako trenér byla, ale chci se plně soustředit na nové výzvy, takže končím v klubu úplně. Na druhou stranu mi velmi záleželo na tom, aby se kvalitně poskládali trenéři ke kategoriím pro novou sezónu, což si troufnu říct, povedlo.

Kam povedou tvoje další kroky?

Přijímám velkou výzvu a jdu učit na základní školu. Krom toho, že zůstanu u dětí, to pro mě bude vše nové. Ale změna je život, je to nový impuls, který každý čas od času potřebuje.

Strávil jsi v klubu opravdu mnoho let, jak to tehdy vlastně celé začalo?

Již předtím, než jsem v klubu začal pracovat, jsem dlouhá léta působil v A-týmu jako hráč a byl jsem tak v častém kontaktu s Honzou Šťastníkem a Béďou Dabergerem, kteří dobře věděli, že již pár let trénuji děti v Miroslavi. Jestli si dobře pamatuji, tak první námluvy nevyšly, ale když přišli opět po roce s nabídkou, abych šel do klubu na plný úvazek, tak jsem po krátkém zvažování tuto nabídku přijal. Když se ohlédnu zpět, byla to pro mě velká životní zkušenost, protože tato práce je dost pestrá a je hodně segmentů, které musí člověk řešit.

Kdybys měl nyní ohlédnout zpět a vypíchnout jeden či dva zážitky, na které nejraději vzpomínáš?

Možná den kdy jsem dodělal B licenci, což mi spadl opravdu kámen od srdce, protože to bylo náročné (smích). Teď ale vážně. V rámci této práce mě asi první napadne postup do Superligy, celý ten rok byla velká jízda, ale to jsem ještě aktivně hrál. Budu především vzpomínat na poslední dva roky, kdy jsme s ženami ochutnávaly 1. ligu, následné Play-Off souboje a tak dále. Zážitkem byl ale defacto každý mimosezónní turnaj s jakýmkoliv týmem. Určitě jsou v popředí turnaje ve Švédsku, v Praze nebo turnaje Hummel, ze kterého jsme přivezli nějaké medaile. Posledním úspěch byl a zároveň obrovským zážitkem byl titul mistra ČR s veterány.

A podíváme se i na opačnou stranu mince, vybavíš si nějakou situaci, která se opravdu nepovedla? Kdy ti v klubu opravdu nebylo do zpěvu?

Každý člověk dělá chyby i nikdo není dokonalý. Do zpěvu nám nebylo zejména v situacích, kdy se hledali noví pracovníci nebo scházeli trenéři, či odcházeli moji oblíbení kolegové. Je to živý proces, pracovat v tak velkém klubu. S tím je spojeno řešení různých problémů a situací. Do zpěvu mi nebylo zejména v těch chvílích, kdy se ke mně dostávala kritika od rodičů, a já si říkal, jestli to mám vůbec zapotřebí. Pozitivnější atmosféra často scházela a to i po utkáních, které byly vítězné a dobře odehrané.

Znamená to tedy aktuálně úplný konec dlouholeté rovnice Jakub Martinek = florbal? Dovedeš si představit někdy návrat zpět do florbalového kolotoče, nebo je to pro tebe uzavřená kapitola?

Jak se říká, nikdo neví, co bude za pár let. Jsem toho názoru, že tuhle práci by měl dělat ideálně někdo takový, kdo nemá děti nebo je má již v pokročilejším věku, protože časově to není úplně ideální. Takže kdoví, co bude za pár let. Klub sice nyní opouštím, ale dále budu sledovat dění v něm a všem týmům moc fandit. V příští sezóně navíc budu působit v týmu Veteránů, takže i po této stránce zůstanu s klubem v kontaktu.

Kubo, ještě jednou díky za těch 8 let, kdy jsi tvořil hodnoty znojemského florbalového klubu a ať se daří!

Také děkuji za příležitost a důvěru, kterou do mě klub vložil a především za nabité zážitky a zkušenosti.